Rozvojová pomoc [ Evropská unie ]
Rozvojová pomoc
Rozvojová pomoc je definována jako souhrn politických kroků vůči rozvojovým zemím, tedy těm zemím, které z různých důvodů (historických, politických, geografických ...) zaostaly za vývojem rozvinutých států. Jejím cílem je zlepšit ekonomickou i sociální situaci zaostávajících států a teritorií a přiblížit je úrovni vyspělých zemí. Nedílnou součástí rozvojové pomoci je i podpora dodržování lidských práv a demokratických principů.
Na rozvojovou, vnější, pomoc navazuje strukturální státní nebo regionální politika, která má zlepšit přijímání této pomoci z vnějšku. Jde o zajištění rovnoměrného rozdělení pomoci tak, aby se v rámci daného regionu stíraly lokální majetkové a výrobní rozdíly a byl zajištěn rovnoměrný a vyrovnaný rozvoj.
Rozsah a forma rozvojové pomoci byly stanoveny Římskými smlouvami, podepsanými v roce 1953 (založení EURATOM a EHS). Na jejich základě se rozvojová pomoc realizovala pomocí přidružení mimoevropských území členských států ES. Toto přidružení zámořských koloniálních teritorií bylo po dekolonializaci nahrazeno mezinárodními dohodami s Evropským společenstvím. Ty mají v současnosti globální charakter.
Prvním krokem v rámci rozvojové politiky byly smlouvy ES s bývalými koloniemi Francie, Itálie, Belgie a Nizozemska - africkými státy a Madagaskarem. První byla podepsána v Yaoundé v Kamerunu 20. 7. 1963, druhá, Yaoundská dohoda, byla uzavřena v roce 1969.
Tyto dohody byly po přistoupení Velké Británie nahrazeny v rozšířené podobě Loméskými dohodami.
Loméské dohody (podle hlavního města státu Togo) se týkají rozvojové pomoci zemím Afriky, Karibiku a Tichomoří (státy AKP). Smlouvy Lomé I - III definovaly pomoc s platností vždy na 5 let, Lomé IV na deset let (do roku 2000). Pomoc v rámci těchto dohod byla směřována do rozvoje průmyslu a zemědělství a byla podporována značnými obchodními výhodami při exportu do zemí EU. Strukturální pomoc byla realizována prostřednictvím Evropského rozvojového fondu (založen v roce 1960) a Evropské investiční banky.
Po vypršení platnosti byly Loméské dohody nahrazeny novými dohodami z Cotonou (hlavní město Beninu), podepsanými v červnu 2000 s již 77 zeměmi ACP. Spolupráce v rámci těchto dohod bude zahrnovat jak politický dialog, tak obchodní a rozvojovou podporu. Finanční pomoc bude i nadále realizována prostřednictvím Evropského rozvojového fondu a Evropské investiční banky.
Postupně se však pomoc ES rozšířila po celém světě (dnes zasahuje více než 100 zemí) a stala se tak skutečně globální - kromě států AKP se týká střední a východní Evropy (program PHARE), zemí bývalého Sovětského svazu (program TACIS), jihovýchodní Evropy, Středního východu, Středozemí (program MEDA), Asie (spolupráce se zeměmi uskupení ASEAN) a Latinské Ameriky.
Nová rozvojová politika EU se orientuje na šest klíčových oblastí: rozvoj obchodu, regionální integrace a spolupráce, makroekonomické programy spojené se strategiemi na snížení chudoby, spolehlivá a udržitelná doprava, zabezpečení potravin a strategie na rozvoj venkova, budování institucionálních struktur za účelem upevnění dobré správy a právního státu.
