Vnitro a justice [ Evropská unie ]
Třetí pilíř Evropské unie
Na počátku evropské integrace byly citlivé otázky migrace z nečlenských států ES, azylové politiky, policejní a soudní spolupráce považovány za vnitrostátní záležitost každého členského státu. Nicméně s postupným rozvojem Jednotného vnitřního trhu bylo stále jasnější, že se Evropské společenství musí dříve či později těmito oblastmi také zabývat. Přesun hraničních kontrol z vnitřních hranic na vnější hranice Společenství mimo jiné předpokládal řádné zabezpečení vnějších hranic a užší spolupráci policejních a soudních složek členských států.
Podstatný krok v tomto směru byl učiněn až Smlouvou o Evropské unii z roku 1993 (SEU), která rozšířila rámec evropské integrace o další dva pilíře, tj. zahraniční a bezpečnostní politiku (druhý pilíř EU) a spolupráci v oblasti justice a vnitřních věcí (třetí pilíř EU). Právním základem spolupráce v oblasti třetího pilíře byla ustanovení Hlavy VI. SEU o spolupráci v oblastech justice a vnitřních věcí, která v článku K l definovala následující oblasti společného zájmu:
- azylová politika
- pravidla upravující překračování vnějších hranic členských států a provádění kontrol na nich
- přistěhovalecká politika týkající se státních příslušníků třetích zemí:
A)podmínky vstupu a pohybu státních příslušníků třetích zemí na území členských států,
B)podmínky pobytu státních příslušníků třetích zemí na území členských států, včetně spojování rodin a přístupu k zaměstnání,
C)boj proti nelegálnímu přistěhovalectví, pobytu a pracovní činnosti státních příslušníků třetích zemí na území členských států,
- boj proti drogové závislosti
- boj proti podvodům v mezinárodním měřítku
- spolupráce v občanskoprávních věcech
- spolupráce v trestněprávních věcech
- celní spolupráce
- policejní spolupráce za účelem prevence a boje proti terorismu, nezákonnému obchodování s drogami a dalším závažným formám mezinárodního zločinu, jakož i určité aspekty celní spolupráce v případě potřeby, v souvislosti s organizací unijního systému výměny informací v rámci Evropské policejní služby (Europol).
Třetí pilíř není oblastí společné politiky podle Evropských společenství, nýbrž oblastí společného zájmu, mimo integrovaný politický a právní systém ES. Problematika třetího pilíře je založena na mezivládní spolupráci. Odlišný charakter spolupráce v rámci třetího pilíře v porovnání s prvním pilířem se nejzřetelněji projevuje v odlišném postavení a rozdílné roli jednotlivých institucí EU (Komise, Rada, Parlament) a v charakteru přijímaných aktů.
Významné změny v oblasti třetího pilíře přinesla Amsterodamská smlouva z roku 1997, která změnila Smlouvu o založení Evropského společenství (SES) a Smlouvu o Evropské unii. Uvedené změny se z větší části týkají také původního třetího pilíře. Význam, který Amsterodamská smlouva této problematice přikládá, je zdůrazněn již v článku Hlavy I SEU, který k dosavadním cílům Unie připojuje cíl "zachovávat a rozvíjet Unii jako prostor svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém se zaručuje volný pohyb osob ve spojitosti s vhodnými opatřeními, týkajícími se kontroly na vnějších hranicích, přistěhovalectví, práva azylu a předcházení a potírání zločinnosti”.
Nejzávažnější změnou je přesun otázek spojených se zrušením kontrol na vnitřních hranicích EU, kontrol na vnějších hranicích EU, imigrace, vízové politiky, azylu a soudní spolupráce v občanskoprávních věcech do Smlouvy o založení ES, což znamená, že část třetího pilíře EU byla přesunuta do prvního pilíře. V rámci SES tak vznikla nová Hlava IV. ”Vízová, azylová a přistěhovalecká politika a jiné politiky týkající se volného pohybu osob”. Cílem nové Hlavy IV. SES je zajistit do pěti let od vstupu v platnost Amsterodamské smlouvy volný pohyb osob v rámci EU spolu s přijetím odpovídajících opatření na vnějších hranicích, přijmout příslušná opatření v oblasti azylu, imigrace, zaručení práv občanů třetích států. V oblasti policejní a soudní spolupráce přijmout opatření zaměřená na zajištění vysoké úrovně bezpečnosti cestou prevence a potírání zločinu.
Z právního hlediska jde o zásadní posun v charakteru přijímaných aktů z oblasti mezivládní spolupráce do silně integrovaného prvního pilíře, kde platí komunitární právo přijímané příslušnými orgány Společenství. Postupné zavádění nových nástrojů je vyjádřeno pětiletým přechodným obdobím, v jehož průběhu budou muset být všechna legislativní opatření přijímání jednomyslně. Z hlediska politického znamená přesun problematiky azylu a migrace do působnosti Společenství součást širší otázky prohlubování evropské integrace, tedy přesun kompetencí z národní roviny, ze sféry výsostné státní suverenity, na transnacionální evropskou úroveň.
Vzájemná policejní spolupráce členských zemí EU, ať již jde o spolupráci přímou nebo zprostředkovanou přes Europol, zůstává i nadále předmětem mezivládní spolupráce v rámci Hlavy VI. SEU, tedy v rámci třetího pilíře EU. Do oblasti třetího pilíře EU se dostala také ustanovení týkající se potírání obchodování s lidmi a trestných činů zaměřených proti dětem, prevence a potírání rasismu a xenofobie.
Další velmi podstatnou změnou, kterou přinesla Amsterodamská smlouva, je začlenění schengenského acquis do rámce EU. Až dosud se Schengenská dohoda, Prováděcí úmluva k Schengenské dohodě a navazující úmluvy, a z nich vycházející pravidla, nacházely mimo rámec EU a byly závazné pouze pro jejich signatáře. Začlenění schengenského acquis do rámce EU znamená, že schengenský systém a další opatření, která v jeho rámci byla učiněna, platí za acquis, které musí všechny nové členské státy převzít v plném rozsahu. Mimo schengenské acquis však nadále zůstávají Velká Británie a Irsko, zvláštní postavení si zachovává Dánsko.