Návrat na hlavní stranu

Vltava

Hlavní pramen vyvěrá v sedle mezi vrchy Černá hora a Stráž, na státní hranici s NSR nedaleko Kvildy ve výši 1 172 m n.m., zprvu jako Černý potok, od Kvildy pak jako Teplá Vltava. Druhý pramenný tok, Studená Vltava, přitéká zprava až do 30 km. Od pramene až za Vyšší Brod řeka zhruba sleduje směr státní hranice, potom se ostrým obloukem obrací k severu, do vnitrozemí, a tento nemění až k ústí do Labe v Mělníce. Vltava tvoří páteř celého vodního systému Čech a jak velikostí povodí 28 tisíc km2, tak délkou toku i množstvím odváděné vody je největší českou řekou. Délka sjízdného úseku je 424 km.

Horní tok má charakter kamenité bystřiny s peřejemi a prudkými zákruty uprostřed takřka nedotčené šumavské přírody. Pod osadou Polka se proud zklidňuje a řeka plyne mírným stejnoměrným proudem náhorní plošinou k Želnavě, kde začíná vzdutá hladina Lipenské přehradní nádrže, lemovaná na jižní straně siluetou hlavního šumavského hřebene. Překrásný romantický úsek od hráze VD Lipno do Vyššího Brodu je velmi obtížný, s nesjízdnou partií zvanou Čertovy proudy. Vltava zde překonává velký spád a koryto je plné balvanů na dně hlubokého kaňonu je po většinu roku bez vody, ta pohání podzemní hydroelektrárnu. Od Vyššího Brodu k Boršovu nad Vltavou je řeka sevřena poměrně úzkým zalesněným údolím, jehož romantickou krajinou spadá v četných peřejích. Pod Boršovem nad Vltavou vtéká do Budějovické kotliny, peřeje končí a proud se uklidňuje, těžkosti plavby se zde omezují jen na překonávaní jezů. Mírným proudem končí Vltava v Týně na počátku vzdutí Orlické přehradní nádrže svojí zajímavější a rychlejší polovinu toku. Druhou polovinu tvoří většinou nadržená voda z jezů a přehradních nádrží vltavské kaskády, na jejichž dně zůstala pohřbena sláva vorařských osad, Červenských, Bučilských a Svatojánských proudů, romantických zákoutí i množství pěkných vodáckých tábořišť. Dnes je na Vltavě v provozu 6 stupňů vltavské kaskády (Lipno, Orlík, Kamýk, Slapy, Štěchovice a Vrané) a zanedlouho přibudou Hněvkovice. Od Vraného až k ústí má Vltava charakter mírné nížinné řeky: voda je nadržována četnými jezy, které mají plavební komory pro těžkou lodní dopravu. Krajina je zřetelně poznamenána civilizací, tok řeky je sevřen navigačními hrázemi, na březích stojí četné průmyslové stavby. Vltava je sportovními loděmi sjízdná po celý rok z Lenory, při jarní vodě nebo velké vodě z Borových Lad, popřípadě z Kvildy až k ústí s vyjímkou úseku Lipno - Vyšší Brod, kde jde o extremní vodácký terén. Otázka táboření je na Vltavě jako na všech ostatních frekventovaných řekách stále větší problém. Míst vhodných k táboření je dostatek, ale tábořit na nich není dovoleno. Jednotlivé okresní NV vydaly soubory předpisů, tzv. statuty, které kromě jiného přesně určují, kde je v příslušné oblasti vyhrazen prostor k táboření: statuty je nutno v každém případě respektovat. Horní tok Vltavy je příhodným terénem pro putovní vodácké tábory mládeže, na středním toku mohou plout i putovní tábory dětí. Vltava má několik vhodných míst, pro výcvik dospělých vodáků: je to především pod hrází Lipno, kde se v roce 1987 pořádalo MS ve vodním slalomu. Na této velmi náročné trati se konají závody, pro které se vypouští z přehradní nádrže odpovídající množství vody. Dalším výhodným výcvikovým terénem je slalomový kanál u České Vrbné a pro pražské vodáky nová slalomová trať v Troji. Z turistických akcí, pořádaných na Vltavě, je nejznámější Odmykání Vltavy, pořádané brzy na jaře.

UPŘESŇUJÍCÍ ODKAZY

LOKALIZACE


Typ záznamu: Vodní tok
AKTUALIZACE: Markéta Mácová org. 2, 21.07.2003 v 13:19 hodin

Copyright 1994-2019 © Luděk Šorm